2.2 Parazitární nákazy

Varroáza

Na včelách medonosných po celém světě parazituje roztoč Varroa destructor, česky též kleštík včelí. Patří do stejného rodu jako další včelí parazit, který není zatím rozšířen mimo Asii, Varroa jacobsoni. Původním hostitelem obou těchto druhů byla včela východní Apis cerana, včela medonosná Apis mellifera je hostitelem poměrně nedávným. Tak, jak do oblasti přirozeného výskytu včely východní, tj. do východní a jihovýchodní Asie, pronikala včela medonosná, přešel na ni i roztoč Varroa destructor. Převozem včelstev a zasíláním matek se postupně rozšířil i do oblastí, kde včela východní nežije.

Vývojový cyklus roztoče probíhá na včelím plodu. Několik hodin před zavíčkováním přechází z dospělé včely do plodové buňky oplozená samička roztoče, kde po zavíčkování naklade 2–5 vajíček. Během 7 dnů se vyvinou pohlavně zralí samečci a během 9 dnů samičky. Ještě před vylíhnutím mladušky v buňce dojde ke spáření mladých roztočů. Samečci po spáření v buňce hynou a oplozené samičky se uchycují na včele a spolu s ní opouštějí buňku. Na dospělé dělnici nebo trubci žijí samičky Varroa několik dnů (foretická fáze), než se opět přemístí do buněk a začnou klást vajíčka (reprodukční fáze).

Samičky roztoče žijí asi 2 měsíce. Přes zimu přežívají na včelách až 200 dnů. Část samiček během zimy uhyne a lze je nalézt v zimní měli na dně úlu. Z přirozeného spadu i ze spadu roztočů po léčebných zásazích lze usuzovat na pravděpodobnou intenzitu napadení včelstva. Samičky roztoče varroa je možné vidět pouhým okem. Jsou lesklé červenohnědé, příčně oválné, široké 1,5–1,9 mm a dlouhé 1,1–1,5 mm. Lze je pozorovat přímo na včelách, ale často mohou být schované mezi články včelího těla a unikat tak pozornosti.

Napadené dělnice a zejména trubci šíří varroázu zalétáváním do cizích včelstev. Touto cestou se nákaza šíří ročně o několik kilometrů. Nákazu šíří i roje, převážení včelstev a zasílání matek. Po invazi roztočů do včelstva se dlouhou dobu žádné problémy neprojevují. Opakovaně se stávalo, že v nově napadených územích chovatelé objevili nákazu až za několik let, kdy už byla velmi rozšířená.

Roztoči Varroa jsou velmi často přenašečem viru deformovaných křídel (DWV). Viditelně deformovaná křídla jsou tedy též klinickým příznakem varroázy, i když druhotným. Ze silněji napadeného plodu se líhnou včely s nedokonale vyvinutými křídly a zadečkem, zakrnělýma nohama. Zdravé dělnice vynášejí postižené včely před úly, kde tyto včely hynou. Při silnějším napadení hynou již kukly včel. Silně parazitovaná včelstva mohou mít proto i mezerovitý plod. Posledním stadiem je slábnutí včelstva a jeho zánik, úl může zůstat prázdný nebo se zbytky plodu a zásob.

Nosemóza (nosematóza)

Původcem onemocnění jsou mikrosporidie Nosema apis Nosema ceranae. V minulosti převažoval výskyt N. apis, nyní se stále častěji setkáváme s N. ceranae. Nosema je rozšířena celosvětově, v České republice je dlouhodobě 30−50 % pozitivních včelstev.

Mezi včelstvy se nosema šíří zejména zlétáváním včel. Infekci může do včelstva zanést i včelař. Velmi často spojuje slabá včelstva se zdravými, přidává souše a plásty od nakažených včelstev včelstvům jiným při jejich rozšiřování. Včely se nakazí sporami přítomnými v potravě nebo ve vodě. Ve včelstvu se nemoc dále šíří koprofágií, tedy pojídáním výkalů. Je to přirozené chování včel, ke kterému v případě onemocnění nosemózou přistupuje i atraktivita výkalů, které jsou sladké. Jednou z dalších cest infekce může být i výměna matky. Matka může být infikována z chovu a po přidání do včelstva svými výkaly ohrozí celé společenství. Proto je namístě kontrolovat nosemózu v komerčních chovech včelích matek.

Ve vhodném prostředí, nejčastěji v žaludku a střevě hostitele, dojde k aktivaci spór. Mikrosporidie se dále množí v buňkách hostitele. Po namnožení nové generace buňka hostitele praská a uvolňuje se velké množství spor, které pronikají do dalších buněk anebo jsou vyloučeny do vnějšího prostředí většinou s výkaly. Jedna nakažená včela se stane zdrojem až desítek milionů infekce schopných spor, které jsou ve vnějším prostředí poměrně odolné.

Během prvních pěti dnů od invaze dojde k porušení střevní bariéry včely. Je narušena správná funkce žaludku a trávení potravy. Nemocní jedinci pochopitelně ovlivní chod celého společenství, rychleji stárnou a hynou. Včelař však zpravidla pozoruje jen nespecifické slábnutí včelstev, které může mít vedle nosemy i řadu příčin dalších. Nedokonalé trávení může v zimním období přispívat i k přeplňování výkalových vaků včel. Nastává úplavice a dominový efekt infekce dalších včel, které znečištěné hnízdo uklízejí. Při dobré kondici včelstva je generační obměna tak rychlá, že příznaky napadení nosemózou ani nepozorujeme. Jsou-li však včelstva vystavena stresu (např. varroa, viry, medovicový med s vysokým obsahem melecitózy, špatná krmiva, nedostatečné uteplení, kočování), může být infekce jednou z příčin slábnutí, které vede až ke zhroucení včelstva.