2.3 Plísňová onemocnění

Zvápenatění včelího plodu

Zvápentění včelího plodu je onemocnění působené plísní Ascosphaera apis. Vytváří vláknité „podhoubí“ (mycelium), na kterém vyrůstají plodničky obsahující výtrusy. Zralé plodničky praskají a uvolněné výtrusy se šíří po okolí.

K nákaze jsou nejvnímavější mladé larvičky, zejména trubčí, ve věku 3-6 dnů, které se nakazí potravou obsahující výtrusy či mycelium. Nakažené larvy hynou den po víčkování, někdy i rychleji a mumifikují do podoby „křídovitých“ bílých či šedozelených útvarů, které lze z buněk snadno vyjmout. Dospělé včely neprojevují žádné příznaky onemocnění a ve včelstvu fungují jako přenašečky. Do včelstva se onemocnění zanese nejčastěji zalétáváním včel. Včelař si může infekci do včelstva zanést i přidáním infikované matky. Výtrusy jsou velmi odolné a v prostředí přežívají řadu let. Zdrojem nákazy tak může být staré vybavení a pomůcky, plásty, zásoby medu a pylu.

Přítomnost původce ve včelstvu je často bezpříznaková. Dělnice zvládají napadené larvy odklízet. Lépe se s nákazou vyrovnávají včelstva s dobrým čistícím pudem, náchylnost k onemocnění je pravděpodobně dána i geneticky. Klinické onemocnění propuká u oslabeného včelstva – souběžně s jinými nemocemi, u hladových či bezmatečných včelstev. Včelař pak onemocnění odhalí z nálezu mumií na dně úlu například při kontrole spadu roztočů Varroa. Nákazu lze zaměnit s plesnivými pylovými zásobami – ty však nelze z buňky snadno vyjmout.

Preventivním opatřením je kromě chovu silných včelstev s dobrým čistícím pudem také dodržování hygienických zásad ze strany chovatele. Pravidelná dezinfekce, obměna vybavení a vytavení staršího voskového díla by měla být samozřejmostí. V případě zjištění nákazy je pak nutné vyřadit napadené plásty, vosk vytavit a případně vyměnit matku. Účinná je aplikace par kyseliny mravenčí.