1.2 Jak zjistíme mor

Mor se rozpoznává podle změn oproti normálnímu plodu. Tyto změny označujeme jako klinické příznaky. Klinické příznaky jsou někdy velmi typické, někdy méně, a může tak docházet ke změnám s jinými onemocněními. Proto je nutná  nejen odborná prohlídka, ale také laboratorní  vyšetření. V posledních letech se diagnostika moru provádí i ze vzorků měli. Vyšetření z měli je výhodné především vzhledem ke snadnému odběru vzorků bez nutného zásahu do včelstva.

Klinické příznaky

Prvním příznakem, který by měl u zkušeného včelaře vzbudit podezření, je mezerovitý plod. Zdravá včelstva mají ucelené plochy plodu. Matka klade vajíčka v plástech spirálovitě od středu. Starší plod je potom v celé elipsovité ploše zavíčkován a líhne se opět od středu. Sousední buňky jsou vždy podobného stáří a mají srovnatelnou výživu i teplotu. Proto se včely v sousedních buňkách líhnou zpravidla prakticky ve stejný okamžik. Jestliže jsou v souvislé ploše plodu na plástu mezery, tedy prázdné buňky, není to běžné a je třeba zjistit příčinu této nepravidelnosti. Mezerovitost kolem pěti procent je považována za přirozenou. Je-li plod mezerovitý více, může to znamenat problém, který by měl včelař prověřit. Častou příčinou, která není nakažlivá, je špatně kladoucí matka. Mezerovitě kladou zejména matky staré, někdy však i mladší. V tomto případě je řešením výměna matky, po níž mezerovitost plodu zpravidla mizí. Včely samy odstraňují plod, který jim připadá nenormální. Až kolem 5 % plodu včely odstraňují  z genetických  příčin (protože v buňce se vyvíjí místo dělnice diploidní trubec). Dále včely rozpoznají a odstraňují  i larvy nemocné, tedy nakažené zvápenatěním (houba Ascosphaera), viry a čistí také buňky silně parazitované roztočem Varroa.

Vidí-li včelař na plodu spoustu mezer, měl by včelstvo podrobně  prohlédnout  a hledat  i další příznaky. Nespoléhejme však na to, že změny poznáme pouhým okem. Někdy ano, ale často ne. Velmi důležitou pomůckou je čelní lupa, kterou používají i nejzkušenější prohlížitelé.

Pro mor jsou typické zbytky rozložených larev v buňkách. Příškvary v buňkách jsou viditelné hlavně v mladších plástech a  pod dobrým světlem. Ve starší literatuře  se vždy zdůrazňovalo, že u moru se v buňkách nachází klihovitá hmota, kterou lze prokázat pomocí takzvaného zápalkového testu. Za sirkou vnořenou a vytaženou z podezřelé buňky se táhne až několik centimetrů dlouhé vlákno. Tento příznak, ale v některých fázích moru a u některých kmenů bacila moru vůbec nemusí být zřetelný. Proto na něj nelze v praxi spoléhat.

V minulosti byly snahy rozlišovat kmeny Paenibacillus larvae na P. l. larvae P. l. pulvifaciens. Ten druhý kmen se nepovažoval za včelího patogena. V současnosti se díky biochemickým a genetickým studiím ukázalo, že původce moru je, jak to u mikroorganismů bývá, velmi variabilní. Všechny kmeny, včetně těch dříve značených jako P. l. pulvifaciens, ale zahrnujeme do druhu Paenibacillus larvae a všechny mohou způsobit klinické onemocnění morem včelího plodu.


Obr1: Tmavé perforované víčko je příznak moru plodu. (foto D. Titěra)


Obr2: Nakažená larva uhyne a rozloží se na kašovitou hmotu. (foto M. Kamler)


Obr3: Sirkový test – klihovitá nitka je typickým příznakem moru plodu.  (foto M. Kamler)


Obr4: Po vyschnutí zůstane v buňce tmavý zbytek zvaný příškvar, který nejde z buňky vytáhnout , a to je neklamným příznakem moru včelího plodu. (foto D. Titěra)

Vidíme-li v plástu jakékoliv odchylky v barvě nebo konzistenci, které na zdravém plodu nejsou, je jediná správná cesta, a to poslat plást do laboratoře. Akreditované vyšetření dělají laboratoře Státních veterinárních ústavů a rovněž Výzkumný ústav včelařský v Dole, který pracuje i na výzkumných projektech k problematice moru a má povolení Státní veterinární správy provádět diagnostická vyšetření včelích chorob i pro účely státního veterinárního dozoru.

Kde a jak mor přežívá

Mor není v přírodě všudypřítomný. Jsou velká území, kde se klinické příznaky moru vůbec nevyskytují. Jsou ale oblasti, tzv. ohniska, kde se mor v minulosti vyskytoval a jeho výskyt byl opětovný. Když mor larvu zahubí, v jejím těle se vytvoří asi 5 miliard spor původce, P. larvae. Pro srovnání, je to téměř tolik, kolik je lidí na Zemi. Tyto spory jsou neobyčejně odolné. Spora je vybavena silným mnohovrstevným obalem, který zárodku uvnitř umožňuje více než sto let přežívat sucho i vlhko, zimu i horko, sluneční záření i většinu dezinfekčních prostředků. Ideálním materiálem, kde životaschopné spory moru jsou, je dřevo. Dřevo je pórovité. Bacily jsou daleko menší než ty póry a jsou ve struktuře dřeva dobře ukryté. Tím, jak dřevo občas namokne a jak se mění teplota, tlak a vlhkost vzduchu, dostávají se bakterie hlouběji a hlouběji do struktury dřeva. V našich pokusech jsme nanesli zárodky moru na povrch dřeva a pak jsme je našli až 3 mm hluboko v jeho struktuře. Ve starých úlech mohou být také. Jak dřevo stárne a trouchniví, dostává se mor zase na povrch. Včely tomu napomáhají tím, že staré dřevo vykusují. To je jejich zvyk z dutých stromů. Mohou se tak dostat do styku s prastarou nákazou.


Obr. 5: Choroboplodné zárodky mohou být hluboko ve struktuře dřeva. (foto D. Titěra)