2.1 Hniloba plodu

Při prohlídkách se může stát, že se ve včelstvu najde jiná nemoc plodu. Moru se může podobat zejména hniloba včelího plodu způsobená bakteriálním původcem Melissococcus plutonius. Vzhledem k řídkému výskytu v posledních třech desetiletích, a tím pádem malé zkušenosti chovatelů s touto nemocí, nelze spoléhat na klinickou diagnostiku v terénu. Každopádně je to případ pro laboratoř, kde se hniloba spolehlivě rozezná kombinací metod, o čemž pojednává metodika Erban a kol. (2017a) volně přístupná na odkazu https://www.vurv. cz/sites/File/Publications/ISBN978-80-7427-210-3.pdf .

Několik souvisejících ohnisek hniloby plodu, která byla objevena a eradikována u Pece pod Sněžkou v letech 2015‒2017, představilo po letech velmi nakažlivou formu této nemoci. Je to memento, že opatrnost je stále třeba. Obecně se považuje hniloba za méně nebezpečnou než mor včelího plodu, ale některé její kmeny jsou velmi virulentní.

Klinické příznaky hniloby plodu

Infikované larvy mění barvu z perleťově bílé na žlutou až hnědou. Jejich těla měknou a stahují se na dno buňky. Většina larev uhyne ještě před zavíčkováním, ale některé až v zavíčkovaných buňkách. Mrtvá larva někdy zachovává článkovaný charakter a nevytváří klihovitou hmotu jako u moru. Po zaschnutí se vytvoří příškvar. Ten ale jde na rozdíl od morových příškvarů snadno z buňky vytáhnout. Pach odumřelých larev je odporně hnilobný, nebo ostře kyselý, pokud převládne Enterococcus fecalis.


Obr1: Četné příznaky hniloby plodu na plástu (foto D. Titěra)


Obr2: Plod nestejného stáří je zapříčiněn tím, že včely nemocné buňky vyklízejí a matka je znovu zakládá. (foto D. Titěra)


Obr3: Plod silně napadený hnilobou (foto M. Kamler)

Diagnostika

Plást se zřetelnou mezerovitostí a klinickými příznaky je nutné vyšetřit laboratorně. K laboratornímu vyšetření se zasílá nejlépe celý plást pečlivě popsaný a dobře prodyšně zabalený. Je vhodné použít papír a karton, ne plastovou fólii, ve které se vzorky mohou zapařit a zplesnivět. Mikroskopické vyšetření pomůže podle tvaru zastoupených bakteriálních typů rozhodnout, jaký typ kultivace bude použit. Pro kultivační průkaz hlavního původce hniloby Mellisococcus plutonius je nutné použít anaerobní podmínky. Paenibacillus alvei naroste i aerobně na obvyklých živných mediích.

Opatření proti hnilobě plodu

Prokáže-li se výskyt hniloby včelího plodu, vydá místně příslušná Krajská veterinární správa mimořádná veterinární opatření. Vymezí se ohnisko nákazy a ochranné pásmo a stanoví se opatření, která chovatelé včel musí provést.

Obecně lze uvést, že včelstva s klinickými příznaky hniloby se likvidují a veškerý materiál a zařízení, které by mohlo přijít do styku s nákazou, se musí rovněž buď zlikvidovat, nebo účinným způsobem dezinfikovat. Léčení hniloby nepřichází v žádném případě v úvahu.

Hniloba včelího plodu není přenosná na jiná hospodářská zvířata ani na člověka.