2.2 Virózy

Virové nákazy plodu jsou nyní častější, proto se také staly předmětem bližšího zkoumání. Typickým příznakem je výskyt takzvaných pytlíčků. Mrtvá larva má poměrně pevnou pokožku a uvnitř je tekutá rozložená tkáň. Virem napadenou larvu lze pinzetou vytáhnout  z buňky celou, naopak larva s bakteriální infekcí je rozpadlá. Pro jistotu se ale musí plást vždy poslat do laboratoře.


Obr. 1: Virová nákaza včelího plodu. Larva se přemění na vodnatý váček. (foto D. Titěra)


Obr. 2: Virová nákaza plodu na plástu (foto D. Titěra)  

Virová nákaza včelího plodu byla popsána Whitem v roce 1917 a v Česku Kitzbergerem a Rytířem v roce 1926. Původce této nákazy byl později nazván Morator aetatulae. V roce 1963 byly objeveny viry chronické a akutní paralýzy a od té doby již byly popsány minimálně dvě desítky včelích virů.

Tyto viry se mohou množit v tělech dospělých včel i plodu, některé i v přenašečích, jako je mj. roztoč Varroa. Přítomnost viru v jednotlivých včelách i ve včelstvu se nemusí navenek nijak projevovat. Za určitých podmínek se ale nákaza viry může negativně projevit viditelnými klinickými příznaky a může včelstva zeslabit nebo zničit.