4.3 Kontrola kvality včelího vosku

Existuje jen málo látek, které byly v minulosti i dnes tak často porušovány levnějšími a dostupnějšími surovinami, než je včelí vosk. Možností porušení včelího vosku existuje mnoho. Některé způsoby jsou velmi sofistikované, takže porušený a pravý včelí vosk lze rozlišit jen ve specializovaných laboratořích.  Jiné zkoušky pravosti vosku je možné udělat i v domácích podmínkách.

Zkouška konzistence. Včelí vosk se hněte mezi zuby nebo prsty. Pravý vosk je snadno tvárlivý, nelepí se, ani se neláme. Na řezu nožem je mastný, nesmí být lesklý.

Zkouška křehkosti. Roztavený včelí vosk se nalije na vlhkou skleněnou desku tak, aby vytvořil proužek alespoň 5 cm dlouhý a 4 mm tlustý. Po zchladnutí zkusíme proužek ohnout přes hranu stolu. Pravý včelí vosk se ohne snadno na rozdíl od vosků s příměsí parafinu, ceresinu, stearinu a karnaubského vosku, ty se při ohýbání zlomí. Je-li lom rovný, může se jednat o porušení karnaubským voskem. Nepravidelný lom se šupinovitými krystalky je známkou přidání parafinu a stearinu.

Zjištění specifické hmotnosti. Smísí se jeden díl lihu se dvěma díly vody. Do této směsi se vloží několik kuliček vosku asi velikosti hrachu. Na kuličkách nesmí ulpět bublinky vzduchu. Poté se přidává líh, nebo voda podle toho, zda jsou kuličky u dna, nebo na hladině, až do okamžiku, kdy se volně vznášejí v roztoku. Specifická hmotnost kapaliny a kuliček vosku je v tomto okamžiku stejná. Hustotu kapaliny, resp. specifickou hmotnost, lze zjistit hustoměrem nebo zvážením přesného objemu. Je třeba brát zřetel na to, že zkoušený vosk i roztok lihu s vodou musí mít teplotu, ke které je specifická hmotnost vosků vztažena. V tabulkách se uvádějí hustoty při 15 a 20 °C.

Bod tání. Konec přesného teploměru krátce ponoříme do roztaveného vosku a vyjmeme, měla by na něm ulpět zřetelně viditelná tenká vrstvička vosku. Po chvíli (lépe druhý den) se povoskovaný teploměr zahřívá ve vodě v průhledné nádobě tak, aby teplota pomalu stoupala. Proti světlu pozorujeme, kdy vosk na kuličce teploměru zprůsvitní, této teplotě odpovídá přibližně bod tání. Tak jako mnoho jiného je lepší provádět i toto měření ve dvojici – jeden sleduje teplotu a druhý hlásí, co se děje s voskem na konci teploměru.

Zjišťování ostatních fyzikálních i chemických konstant je možné pouze v dobře vybavené laboratoři. 

Biotesty jsou velice citlivé, rychlé a levné. Včely odhalí svým chováním chuť, nebo nechuť předložený voskový materiál dále zpracovávat a zabudovat do svého superorganismu. Nevýhodou následujícího postupu je nespecifičnost. Nepoznáme, co je v odmítnutém vosku špatného, někdy i jen odlišného. Další omezení biotestu je časové. Jedině v době přirozené stavby díla, tedy od května do července, lze po včelách žádat přirozenou akceptaci mezistěny a její dostavění. Pak zase musíme tři čtvrtě roku čekat.

Biotesty můžeme provést bez speciálního vybavení. Testujeme vždy dvojice materiálu – ověřený pravý vosk a neznámý vzorek. Obě mezistěny rozkrájíme na čtverce o straně asi 8 cm a sestavíme šachovnicově zpět do plochy rámku. Ohřátým nožem natavíme styčné hrany a slepíme do plochy. Takto vytvořenou skládanou mezistěnu upevníme běžným způsobem do rámku na drátkovou osnovu. Vkládáme do silných produkčních včelstev na obvyklé místo a kontrolujeme každý den postup stavby, zakladení a výchovy plodu.

Odpovědí včel je okem viditelná shoda, nebo neshoda stavby a plodování na obou předložených voscích. Míra odmítnutí je také kvantifikovatelná. Někdy je mezistěna postavena a zakladena jen s malým, třeba jednodenním zpožděním. Jindy se včelám do stavby vůbec nechce a po několika dnech začnou materiál vykusovat.

Použití šachovnice eliminuje rozdílné podmínky v jednotlivých úlových uličkách. Pokud bychom použili celé dvě mezistěny, jednu kontrolní a jednu pokusnou, v řadě případů bychom nemuseli získat tak spolehlivé srovnání, jako když se materiál střídá v malých ploškách.