1.1 Úvod do boje s varroázou

Varroáza včel je celosvětově nejrozšířenější a nejzávažnější onemocnění včelího plodu a dospělých včel. Roztoči se šíří zalétáváním napadených trubců a dělnic, roji, nejvíce pak loupežením zdravých včel v napadených včelstvech a přesuny nemocných včelstev. Vývojový cyklus roztoče probíhá v zavíčkovaných buňkách, dělničích a především trubčích. Matečníky napadány nejsou. Varroáza je onemocnění, které oproti jiným vrcholí v podletí a včelstva hynou později, na podzim i během zimy.

  • Pokud po zimě ve včelstvu zůstává významné množství roztočů a včelař neprovede ošetření nátěrem zavíčkovaného plodu vhodným registrovaným přípravkem, tito roztoči se namnoží do konce července sto až čtyřistakrát.
  • Včelstva si mohou v průběhu roku přinést za den i několik stovek roztočů především ze včelstev hynoucích na varroázu v jejich doletu. Další roztoči přibudou se zalétlými dělnicemi a trubci.
  • Roztočů ve včelstvech přibývá a nejvíce je nakonec napaden dělničí plod v podletí, ze kterého se mají líhnout dlouhověké zimní včely.
  • Při nižším napadení se na vzhledu líhnoucích včel nic nepozná. Zimní včely z kukel poškozených od roztočů jsou ale krátkověké, místo aby dožily do jara, z úlu se v průběhu zimy vytratí spolu s letními včelami.
  • Slábnoucí včelstva jsou za pěkného počasí často vyloupena, v úlech nakonec zůstanou pouze prázdné plásty.

Pokud slábnutí včelstev vyvrcholí v pozdějším, chladnějším období, včely se z úlů vytratí a v úlech zůstanou pouze plné plásty se zásobami.