1.2 Boj s varroázou - diagnostika, tlumení

Diagnostika varroázy zahrnuje vyšetření přítomnosti samiček roztoče v zimní měli, které se v ČR provádí plošně. Na podzim se vkládají na dna úlů podložky. Týden po posledním ošetření se očistí a z nich se před prvním jarním proletem získá veškerá měl, která se odesílá k vyšetření do laboratoře. V letním období lze varroázu diagnostikovat z dvojitě zasíťované podložky, nebo z varroa dna. Pozor! Roztoče často odnašejí mravenci! Pro monitoring v průběhu roku je možné vzorek živých včel ze včelstva prosypat extra jemným moučkovým cukrem a spočítat roztoče v cukru. Vyšetření spadu po ošetření včelstva přinese rovněž průkaz přítomnosti roztočů. Ve včelstvu se silným napadením lze varroázu zjistit i prohlídkou kukel, zejména trubčích.

Tlumení varroázy v ČR je rovněž organizováno jako plošné. Metodika kontroly zdraví je každoročně schvalovaná a zveřejňovaná Státní veterinární správou ČR (SVS). Zásahy organizuje Český svaz včelařů (ČSV), ale odpovědný za svá včelstva je chovatel. Varroáza je nebezpečná nákaza ve smyslu veterinárního zákona, a proto jsou nařízená opatření povinná pro všechny včelaře včetně neorganizovaných. Základem léčby je:

  • ochrana dlouhověké zimní generace. K tomu slouží letní monitoring denního spadu samiček roztoče s případným včasným nasazením léčby vhodným registrovaným přípravkem.
  • zimní ošetření včelstev, kdy ve včelstvu není plod. Nejúčinnější metodou odstranění parazitů je aplikace kouře (tzv. fumigace) nebo jemné mlhy (aerosol). Léčení se opakuje třikrát. Na základě kontroly jeho účinnosti z měli se rozhoduje o dalším postupu.
  • Seznam registrovaných veterinárních léčivých přípravků (VLP) pro včely je dostupný na webových stránkách USKVBL (Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv). Pro předcházení možným nežádoucím účinkům léčiv, ochrany zdraví včel i chovatele a omezení vzniku rezistencí v populaci roztoče je nezbytné používat léčiva pouze v souladu s příbalovou informací.

Desatero úspěšného boje proti kolapsům včelstev

  1. Žádné opatření nemůže být plně účinné, pokud není provedeno ve všech včelstvech na co největším území ve stejnou dobu.
  2. Zdrojem nákaz mohou být neošetřovaná a divoce žijící včelstva.
  3. Nestačí jen vědět, že včelstva jsou napadená, důležité je znát intenzitu nákazy. K tomu je potřeba:
    a) vybavit dna úlů tzv. varroa-dny či dvojitě zasíťovanými podložkami.
    b) vyšetřit veškerou zimní měl z podložek očištěných minimálně 1 měsíc před odběrem měli - je to zhodnocení minulé léčby a věrohodný ukazatel pro další postup.
    c) u vytypovaných včelstev sledovat přirozený spad roztočů na podložkách v týdenních intervalech v období od konce června do poloviny září nebo používat metodu oklepu vzorku včel posypaných extra jemným moučkovým cukrem.
    d) pravidelně sledovat napadení zavíčkovaného trubčího plodu.
    e) spočítat roztoče na podložce po 1. podzimní fumigaci, vyhodnotí se tím účinnost letního ošetření.
  4. Omezení chemického boje na minimum: pravidelá vyměna matek, omlazování včelstev tvorbou oddělků a smetenců, odstraňování trubčího plodu a posledního plodu na podzim, pravidelná obměna díla.
  5. Ke zmírnění varroázy používat vhodné registrované přípravky již v časném létě, zejména pokud jsou potíže s nosemózou a zvápenatěním plodu.
  6. Do vytočení posledního medu nepoužívat žádné chemické léky s výjimkou kyseliny mravenčí.
  7. Při silné nákaze nezapomínat na ochranu podletního plodu před parazitací.
  8. Nejpozději před druhou fumigací je třeba odstranit zavíčkovaný plod či předem zaklíckovat matky.
  9. Poslední ošetření se provádí aerosolem v prosinci před slunovratem, kdy jsou včelstva převážně bez plodu. I když už ve včelstvu bývá minimum roztočů, právě tito jsou nebezpeční, protože mohou být z mnoha důvodů odolní. Zničením těchto posledních roztočů lze předcházet namnožení odolnějších roztočů v další sezóně. Oddálí se tím vznik rezistence parazita na účinné látky registrovaných přípravků.